850 LET BERNARTIC                                   

1158 – první ověřená písemná zpráva o existenci Bernartic

V malé kotlině, která je k západu otevřená, leží v nejjižnější části okresu Tachov, na spojovací cestě z Borku ke státní komunikaci Bor-Horšovský Týn, Bernartice. Je to vesnice, která patří mezi nejstarší lokality strážska. Ves je postavena do podkovy. Domy - usedlosti jsou postaveny v řadách a pocházejí převážně z 1. poloviny 20. století. Uprostřed trojúhelníkové návsi se nacházely dva rybníky. Dolní byl po II.svět.válce zasypán. Na návrší nad návsí je kostel sv. Petra a Pavla připomínaný roku 1384, zbořený roku 1737 a nově vystavěný neznámým západočeským architektem jako jednotná barokní architektura. Vedle kostela se rozkládá hřbitov a pod kostelem starý zámek – původně zřejmě goticko-renesanční opevněná tvrz s pozdějšími barokními úpravami. Bernartická tvrz může sloužit za typický příklad vývoje drobnějšího šlechtického sídla od pozdněgotické tvrze přes renesanční výstavný objekt až po prakticky zanikající budovu feudálního sídla v prostorách dvora. V tomto dvoře jsou nyní chováni koně. Naproti kostelu stávala zámecká farní budova a trojtřídní národní škola – oba objekty byly pro svoji zchátralost zbořeny v nedávné minulosti. Při cestě do Borku kdysi stávala malá kaplička sv. Jana z Nepomuku. V domě č. 38 byl také židovský kostel. Při sčítání roku 1837 v obci sídlilo 12 židovských rodin (v části směrem k Dehetné) z celkových 428 obyvatel bydlících v 70 domech. K Bernarticím také patří pohodnice, myslivna Valcha a dříve i dolní mlýn na Valše a ovčín u Sychrova. Při daňovém spisu roku 1654 však k Bernarticím mimo obecní majetek jsou uváděny vsi Dehetná, Jadruž, Malé Dvorce, Borovany, Staré Sedlo, Skařez. Záznam ze 17.5.1939 uvádí v Bernarticích 70 domů s 278 obyvateli. Nejvyšší domovní číslo bylo tehdy 76, ale chyběla čísla 9, 14, 48, 61, 62 a 63. K 31.12.1958 je obydleno 33 čísel popisných se 134 obyvateli. V tomto roce (tedy k 1. lednu 2008) žije v Bernarticích 78 obyvatel ve 40 domech s čísly popisnými a evidenčními. Z toho 15 domů slouží k rekreaci. Dalších 6 rodinných domů jsou novostavby v nedávné době postavené, nebo ještě rozestavěné.

Vesnice byla pojmenována Bernartice pravděpodobně podle Bernarda, který byl na hradě Přimda purkrabím (1148 jmenován a roku 1150 zavražděn) a údajně ves založil. Naše krajina byla podle nálezů z keltské bronzové doby osídlena už od pradávna (Keltové sídlili v Čechách v letech 400-600 let př.n.l.) a podle záznamů ze staré bernartické farní knihy zde měla vzniknout křesťanská obec již r. 940. První ověřená písemná zmínka však pochází až z přelomu let 1158 až 1173, kdy byli jakýsi Milkund a Přebislaw „de villa Bernardi“ (to může být v překladu jak Bernartice, tak ves Bernardova) uvedeni jako svědci pře Hartmanna z Miřkova. První obyvatelé Bernartic měli tedy slovanská jména. Další písemný záznam existuje až o 200 let později, kdy roku 1356 Bozděch a jeho syn Busco z Bernartic rytířští vlastníci obce sídlili ve tvrzi, o které se mluví ještě roku 1553 a ta jistě stála na místě „zámku“. Roku 1379 držel část vsi Ješek a na přelomu 14. a 15. století je znám z několika dokladů Jan z Bernartic, jenž někdy před rokem 1413 zemřel. Roku 1431 je připomínán rytíř Jan z Ostromeče se sídlem v Bernarticích – 16. února 1431 byl ustanoven na jeho návrh po smrti posledního rektora na zdejší kostel premonstrátský Přibram. Téhož roku po druhém obléhání Tachova husity táhla část vojska proti Bernarticům, aby se švagru tachovského vlastníka, Janu z Ostromeče, pomstili. Bitva proběhla na malém návrší mezi Bernarticemi a Borkem a došlo ke značným ztrátám. Bernartičtí couvli a stáhli se do pevnosti. Když potom husité proti pevně chráněné tvrzi marně útočili, rozhodli se použít lest. Chytili jednoho zrádce z bernartické posádky a ten je dovedl do opuštěné vesnice Bačov, kde jim ukázal podzemní chodbu, vedoucí do nitra hradu. Tak mohli husité vniknout do hradu a překvapit obránce ve chvíli, kdy jejich pozornost byla upřena za hradby. Došlo ke strašnému krveprolití. Všichni bernartičtí byli pobiti, vhozeni do sklepení a zazděni. V pohusitské době došlo k přílivu německého obyvatelstva do celé zdejší oblasti. Ve druhé polovině 15.století byla rozdělena Země Česká do čtrnácti okresů. Bernartice patřily do okresu Klatovského. Po několika následujících změnách majitelů, ne vždy zcela přesně listinně doložených, získali Bernartice s tvrzí Pikartové (Purkhart) z Hořešovic. Svobodná paní Anna Purkhart z Hořešovic a Bernartic při založení nejstarší nadace chudinské a k sloužení mší roku 1553 uvedla doložku: „V případě, že v budoucnu bernartický farář bude podávati svaté přijímání pod obojí (tedy protestantsky), budou tyto nadace převedeny do špitálského kostela v Horšově Týně“. Jí založenou nadací obdržel chudinský špitál v Horš. Týně, dále bernartický farní kostel a stejně i chudí na panství bernartickém po polovině z veškerých dávek obcí Skařez a Přítuln, což byl na tehdejší dobu značný peněžní obnos – ročně 17 kop a 14 grošů míšeňských. Dozor a provádění uložila nejmladšímu knížeti Janu Lobkovici, nejvyššímu komořímu českého království a jeho budoucím následovníkům. Roku 1555 zemřela hraběnka Anna neprovdána a bezdětná. Její majetek přešel na příbuzného rytíře Jana Merklínského z Merklína a na Souměři. Po morovém soužení byla roku 1613 zřízena v obci socha ku cti sv. Jana Nepomuckého. V roce 1616 panovala náramná hladová bída. 23. května 1618 byla v Praze defenestrace a téhož roku začala třicetiletá válka. 17.února 1621 na základě konfiskačního protokolu bylo panství Jana Merklínského z Merklína, pána na Bernarticích, který přešel k evangelické víře, zabaveno. To přešlo do rukou císařského kurátora knížete z Lichtenšteinu a následně na bratry Adama a Burkharda z Merklína. Oba bratři podepsali sice jako katolíci s výhradou konfederaci vzbouřenců, ale 29. listopadu 1622 byla jim vina prominuta komisí pro víru a vyznání hříchů, přičemž jim jejich majetek byl ponechán. Také Jan Merklínský byl před tuto komisi pozván, aby srovnal peněžní trest za udělení odpuštění. Protože v té době byl již mrtev, manželka Burkharda Merklínského Kateřina, rozená Černínská z Chudenic prohlásila, že za udělení odpuštění Janu Merklínskému 150 zlatých pro „Collegium nobilium“ při St.Petra v Praze složí. Roku 1626 zemřel Burkhard Merklínský a po smrti jeho manželky Kateřiny rozené Černínské přešlo bernartické panství na knížata z Černína, kteří sídlili v Hostouni a Vidicích. V té době museli chodit obyvatelé Bernartic do kostela v sousedních Vidicích, poněvadž neměli vlastního faráře. V roce 1630 se na Pfaffenberku těží železná ruda a je převážena povozy k vysoké peci mezi Sv. Kateřinou a Rozvadovem. Těžce zadlužený statek byl nakonec po několikaletých soudních přích prodán roku 1638 Diviši Kocovi z Dobříše na Bystřici. Ještě za Burkharda však utrpěla tvrz nějakou pohromu nebo byla zanedbána její údržba, protože onoho roku 1638 se připomíná jako pustá. V letech 1640-1642 leželi v naší krajině krutí Švédové pod vedením plukovníka Haranta. Při tom měla být údajně vesnice Wutschka, ležící na sever od Bernartic zcela zničena. Také zde měl padnout vysoký švédský důstojník a je pohřben mezi Bernarticemi a Borkem. Bernartická fara byla od roku 1643 opět katolickým knězem opatrována. Prvním farářem se stal řádový benediktýnský kněz P. Wolfhelm z Löwenich, který zároveň přebral a řídil i faru ve Starém Sedle. Dne 3.11.1648 byla konečně podepsáním míru v Osnabrücku a Münsteru ukončena třicetiletá válka. Od synů Diviše Koce koupil statek v roce 1650 podplukovník Paris ze Spandkova, údajně syn Paulusa Spandko, jenž byl dvorním radou švédského krále. Paris vstoupil do císařských služeb a v turecké válce byl znám jako statečný stratég a hrdina a jako k.k. dvorní válečný rada a generálstrážmistr byl povýšen na svobodného pána. Oženil se s ovdovělou Evou Marií Schirndingovou z Graschoppu na Olešné. Na panstvích v Olešné a Bernarticích provádějí manželé konečnou protireformaci a v roce 1652 nechává Paris von Spandko ulít pro bernartický farní kostel nové zvony. Paris von Spandko zemřel roku 1675 v Kaschau v tehdejších Uhrách. Bernartické panství odkázal své dceři Anně Alžbětě, provdané za hraběte Maxmiliána z Lažan na Manětíně u Plzně. Byla známá jako dobrotivá a zbožná žena a také zakládala mnohé nadace. Dle přání svých rodičů se postarala o obnovu kostela sv. Štěpána v Jadruži a kateřinské kaple ve Starém Sedle. Majetek odkázala svým synům Václavovi a Adamovi. Lažanští prodali roku 1679 bernartické panství knížeti Františku ze Sinzendorfu u Plan a Gottschau a v roce 1724 pak je koupil svobodný pán Alexius Wenzelslaus von Hildebrandt z Ottenhausen. Od této rodiny pak kupní smlouvou ze 17. listopadu 1732 Bernartice se statky Staré Sedlo, Racov a Vidice, šafářské dvorce Borek a Dehetná, rovněž poddané statky bernartické, Borek s Valchou, Jadruž, malé šafářské dvorce v Dehetné, z části v Dubci, Strachovicích, Racově, Starém Sedle a Borovanech a také Skařez v okrese Horšovský Týn, získal Dominik Markvart z Löwensteinu. Sjednocením tohoto panství s Borem stal se knížecí dům Löwenstein dědičným vlastníkem půdy a také patronem kostelů v Bernarticích, Racově, Starém Sedle a v Jadruži. Současně knížecí dům Löwenstein zřizuje panství s věřeneckého statku. Tím v podstatě dějiny Bernartické tvrze končí, protože až do roku 1945 patřily k löwensteinskmu dominiu. V roce 1735 po faráři Christophu Schlögelovi, prvnm světském knězi dosazeném v Boru, převzal faru v Bernarticích horlivý a plný zásluh farář P. Adalbert Hanika. Už dva roky nato 2. května 1737 bylo dohodnuto mezi patronem kostela knížetem Karlem z Löwensteinu a farářem Hanikou starý kostel sv. Petra a Pavla na návrší nad návsí připomínaný již roku 1384, zbořit a položit základní kámen ke kostelu novému. Dne 28. října 1740 byl nový kostel vysvěcen tehdejším arciděkanem a biskupským vikářem z horšovskotýnského vikariátu P. Janem Bäumlem za přítomnosti mnoha kněží. Tato veliká sláva se udála v prvním roce panování císařovny Marie Terezie. V tentýž den vnikli Francouzové a s nimi spřátelení Bavoráci pod vedením knížete Karla Alberta do Čech a pochodovali s velkou vojenskou silou po takzvané císařské cestě sotva dvě hodiny chůze od Bernartic na Prahu, aby uloupili císařovně Marii Terezii její zděděný trůn. 27. a 30. ledna 1743 byli v rakouském sporu o dědickou postoupnost vyslechnuti i někteří bernartičtí sedláci. Na přání faráře P. Hanika byl patronem kostela knížetem Karlem z Löwensteinu věnován pozemek na severní straně kostela jako pohřebiště a stal se majetkem kostela. Roku 1746 zemřel svědomitý a poctivý knížecí úředník oficiál Erl, který byl během tříleté výstavby kostela pověřen dozorem nad stavbou a získal při tom velké zásluhy. Dne 18. srpna 1750 se konal pohřeb knížete Františka Karla z Löwensteinu-Wertheimu-Rosenbergu, držitele panství Olešná a Vitonice do rodinné hrobky pod kostelem sv. Petra a Pavla za účasti mnoha kněží a velkého množství obecného lidu. V roce 1751 bylo v České zemi 16 okresů a Bernartice stále patřily do okresu Klatovy. V roce 1764 začalo v Čechách Josefínské zaměřování půdy, které sloužilo jenom k vojenským účelům. Bernartice se nachází v sekci 171, strana 452, č. 6, okres Klatovy. Roku 1770 bylo provedeno označení domů čísly a sčítání lidu. Farář P. Adalbert Hanika v roce 1773 zemřel a byl pochován v rodinné hrobce pod kostelem vedle svých rodičů (+1744). Vykonal mnoho dobrého za svého působení v Bernarticích po dobu 38 let. Na paměť svého účinného vedení dal zřídit na cestě do Strachovic sochu ku cti sv. Adalberta. 1780-1782 byly postaveny státní sýpky, do nichž všichni sedláci museli odevzávat jeden díl ze své úrody, 1.9.1781 zrušil císař Josef II. Poddanský patent a v lednu následujícího roku zrušil nevolnictví a ustanovil oboustranná práva a povinnosti mezi vlastníky půdy a poddanými. V období 1782-85 byla bernartická fara vystavěna ve stylu zámku. Roku 1783 byl ustanoven farářem v Bernarticích P. Josef Churfürst, který pocházel z Dobřan. Měl tu čest ještě s dalšími církevními a občanskými zástupci pozdravit u dvorce ve Vidicích císaře Josefa II. na jeho druhé cestě po Čechách. Obdržel zde pro chudé bernartické peněžní dar. V tomto roce, třináct let po tropických letech 1770-71 zavládla v zemi smrtelná vyprahlost. Cesty zanikly, pole zpustla. Jídlo a krmivo se donášelo z lesa zkrmovalo se listí, hrabanka i sláma z postelí. Toho roku se započalo se všeobecným pěstováním brambor. Roku 1785 byla pod vedením panského úředníka Quardnera v místě zvaném špitál (směrem k Borku) postavena malá kaple ku cti sv. Jana z Nepomuku a stará, velká kaple, ležící v blízkosti zámku byla zrušena a přestavěna na obytný dům. Téhož roku byl farní okrsek Bernartic, rovněž i Staré Sedlo, Racov a Dubec přidělen nově zřízené diecézi budějovické. Když 12. ledna 1788 zemřela ve věku 67 let manželka Karla z Löwensteinu Josefa, byla jako první pohřbena v hrobce vedle hlavního kříže na hřbitově, protože dosavadní pohřbívání pod kostelem bylo za vlády císaře Josefa II. zakázáno. Roku 1806 převzal faru v Bernarticích farář P. Valentýn Sládek. Rok nato byla taková úroda ovoce, že byli staří i mladí zcela zaměstnáni sklizní a mnohde zůstalo ovoce na stromech. Francouzové od Rakouska požadovali zlato a stříbro, proto v roce 1810 musely kostely všechno zlato a stříbro odevzdávat. Mnoho však bylo zakopáno. V roce 1811 tak také Rakouská vláda zbankrotovala. Kurs měny byl 100:20. Došlo k velkému zvýšení cen. V roce 1820 nastoupil do Bernartic farář Janka, který měl zásluhu na postavení zvonice (19. září 1827). V roce 1846 dostal titul děkana. 1829-1835 byla v Bernarticích založena dvoutřídní obecná škola. K okresu, později kraji, Plzeň byly Bernartice přiděleny v roce 1838. Roku 1828 vše zlevnilo, ale v roce 1847 nastalo opět velké zdražení, které vyvolalo vzbouření. I Bernartice prožívaly revoluční rok 1848 jako rok bouří. Ba i panstvo ztrácelo respekt, který dříve mělo. Rozmohlo se také pytláctví. Židé se stahovali ze strachu do ústraní. Přišel čas obratu pro zotročený rakouský lid. Na návrh říšského rady Hanse Kudlicha dal císař Ferdinand III. trpícímu lidu svobodu. Po tomto zásahu byl nucen císař Ferdinand odstoupit. Jeho bratranec Franz Josef I. Habsburský převzal 2. prosince 1848 vládu nad Rakouskem a Maďarskem. Správci (vůdci) poddaných se stali vlivnými osobnostmi ve státě a při povstání poddaných velmi potřebnými. Hans Kudlich musel utéci do Ameriky, ale lid ho oslavoval jako osvoboditele sedláků. Země Česká byla toho roku rozdělena do sedmi krajů. Bernartice patřily pod kraj Plzeň. Roku 1849 se Bernartice staly obcí, které bylo ponecháno samostatné spravování. Namísto panstvem dosazeného rychtáře byli do čela obce dosazeni zástupci lidu. Namísto dosavadních úředníků, kteří dosud vyřizovali právní záležitosti, byli nyní nově jmenování úředníci okresním soudem. Obec nyní volila výbor a starostu. V roce 1850 byly Bernartice přiděleny ke kraji Cheb a v roce 1851 nařízením okresního soudu přiděleny k soudnímu okresu v Přimdě . Obec zůstala u kraje Cheb i v roce 1855, kdy byly Čechy rozděleny na 13 krajů. Do kostela sv. Petra a Pavla dostaly Bernartice roku 1865 varhany. Zhotovil je mistr Karel Thuma ze Stráže. Také byly na kostelní věž zavěšeny 2 zvony, které byly ulité z jednoho velkého a dále byly v kostele pořízeny dva bohatě vyzdobené oltáře. Nájemcem panství byl roku 1866 ustanoven školní patronát, byl zvolen školní výbor a vybrán nový učitel. Říšský rakouský školní úřad vydal nový školní řád. Nový zákon o lidových školách, uvedený 14. května 1869 byl nejlepší v předpisech a platil v celé Evropě. Od té doby byla návštěva školy povinná. Každé dítě od šesti do čtrnácti let muselo podle nařízení školu povinně navštěvovat. Každý týden, mimo neděle a svátků byl jeden den volný. V Bernarticích to byl čtvrtek. Žáky vyučoval zkušený učitel. Téhož roku byla v Bernarticích vykonána pod vedením biskupa Johana Valeriána z Budějovic kanonisační generální návštěva. 8. března 1868 v šest hodin večer uhodil blesk do vstupní haly kostela a skončil v kamenné nádobě na svěcenou vodu. Dne 1. února následujícího roku přišla mocná bouře a strhla plechovou střechu na kostelní věži. V květnu 1869 přišla do Bernartic mimořádná návštěva jako Misie třech Jezuitů, která byla v předchozím roce založena pátery Matloyem, ellerem a Scharterem Hellerem a Scharterem. Už druhý den, přestože je v Bernarticích velký kostel, museli kazatelé kázat na velkém prostoru před školou. Ačkoliv přišlo na výpomoc více kaplanů a zpovědnice byly postaveny venku, byly od rána do pozdního večera plně obsazeny. Lidé, většinou starší osoby, šli až 3-4 hodiny pěšky, aby se zúčastnili Misie. V roce 1870 byla uzavřena Josefova huť,protože byla špatná kvalita rudy a vysoké náklady nebyly únosné. Škola byla v roce 1871 oddělena od kostela. To znamená, že veškerý dohled nad školami přešel na stát. Jestliže až dosud musel učitel vykonávat i funkci kostelníka, nastoupil nyní zvlášť pro tuto funkci kostelník. Až dosud patřila bernartickému učiteli k funkci kostelníka i školní pole. Zůstala mu jen jejich část jako řediteli kůru. Většinu polí musel po nástupu nového kostelníka tomuto předat. Od roku 1872 dostal školu v Bernarticích vyškolený učitel Elsch. Roku 1882 dne 4. srpna odpoledne uhodil blesk mocně do střešní krytiny kostela a poškodil věžní hodiny a severní rohovou římsu. Sjel i dovnitř kostela a poškodil částečně zdivo, odhodil obrazy křížové cesty a sjel do spodní části křížového oltáře. Hned nato byly kostel a věž opatřeny hromosvodem. Stavba nové školy byla zahájena v roce 1884. Budova staré školy byla za 1.700 zlatých prodána jednomu bernartickému obchodníkovi. Jelikož byla nová škola postavena v mnohem větší vzdálenosti od kostela a stará škola stála na nejhezčím místě Bernartic a v blízkosti kostela, protestoval farář Julius Glaubrecht a mnoho zástupců obce a místních úřadů. Kníže Löwenstein proto jako patron školy ustanovil komisi pana Gladbacha s odborným c.k. geometrem a absolvovaným technikem Georgem Wallenfelsem. Na jejich dobrozdání byla stará škola demolována a na jejím místě postavena nová škola, která byla dne 5. října 1884 vysvěcena. Slavnostní akt byl uskutečněn za přítomnosti vysoceváženého vikáře a okresního školního inspektora Josefa Marasse, za asistence faráře Julia Glaubrechta, zástupců knížete Löwensteina a zástupců okresní školní rady. Po předání budovy měl okresní školní inspektor uchvacující projev a hasičská hudba ze Stráže zahrála národní hymnu. Na závěr pan učitel Eisenkolb srdečně poděkoval. Roku 1888 byl v Bernarticích založen spolek dobrovolných hasičů. Na svátek sv. Václava roku 1890 byla slavnostně vysvěcena nová pietní socha sv. Václava v Bernartickém kostele. V roce 1914 měly Bernartice 75 domů s 377 obyvateli. Farářem byl v té době Josef Kučera a kaplanem Josef Šimon. Starostou v obci byl Wenzl Singr. Národní škola byla trojtřídní s řídícím učitelem Josefem Petržilkou a učiteli Josefem Pahou a Magdalenou Tiller. Bernartičtí muži bojovali také v I.světové válce (1914-1918). Ná návsi pod školou dokazuje pomníček postavený v roce 1923, že 16 z nich na frontě padlo. Dalších 8 padlých bylo ze Strachovic, 7 ze Sychrova, po čtyřech z Dehetné a Borku a jeden z Valchy. V době první republiky žilo v obci jen několik českých rodin. 13.3.1938 vyhlásil Hitler připojení Sudet k Německu, což naprostá většina Němců žijících v Čechách přijala s nadšením. I v životě Bernartic tato událost sehrála důležitou roli. Střediskem Henleinovské strany se stala Stráž. V Borku žila česká rodina Doleželova, jejichž tři dcery docházely do Bernartic do školy. I oni museli v době, kdy začaly hrozby nacismu, opustit svůj statek a vrátili se až v poválečných dnech. Válka převrátila opět život vesnice. Muži, ať již dobrovolně a s nadšením, nebo z donucení odešli bojovat za „führera“ a mnozí z bernartických živitelů rodin se již nikdy nevrátili. V jarních měsících 1945 procházel obcí tzv. pochod smrti – odsun zajatců na západ, před pokračující frontou. Na místním hřbitově byl s vděčností a pietou po II. světové válce postaven pomníček, pod ním leží pohřbeni ruští zajatci, kteří tehdy nedaleko Bernartic zahynuli. Po skončení druhé světové války byli Němci takzvaně odsunuti do Německa. Z Bernartic odcházeli německé rodiny od prosince 1945 a odsun byl ukončen 10.9.1946. V období od jara 1945 do jara 1946 přesídlilo do Bernartic 31 českých a jedna slovenská rodina. První osídlenci pocházeli převážně z Jižních Čech z okolí Milevska. 18. prosince 1945 se uskutečnily volby do místní správní komise, jejímž předsedou se stal Josef Kubíček. Dne 14. března 1946 bylo zahájeno vyučování ve škole. První českou učitelkou byla Anna Ticháčková. V jedné třídě vyučovala 1.-9. postupný ročník. Vyučování bylo zahájeno celkem se 47 žáky (23 hochů a 24 dívek), během školního roku se počet dětí zvýšil na 51. Do Bernartic docházely děti z Bernartic, Dehetné, Strachovic, Borku, Sychrova a z Přesu. Až od počátku školního roku 1949/50 byla škola dvoutřídní. Státní správa statku – v prostorách nynějšího chovu koní – byla zrušena v květnu 1947. Část pozemků o výměře 50 ha byla dána do vlastnictví osídlencům a 48 ha do vlastnictví volyňským reemigrantům Josefu Ajglovi ml. a Evženii Samčukové. V letech 1948-49 proběhlo tzv. znárodňování. V roce 1949 byla prováděna úprava návsi a cesty k Borku. Počátky Jednotného zemědělského družstva se v Bernarticích datují k 12.2.1950. Tehdy byl předsedou přípravného výboru zvolen František Hřebejk a do JZD vstoupilo 14 rodin. V únoru 1952 byl zvolen předsedou JZD Václav Vošahlík, účetním byl od počátku Josef Kubíček a vstoupilo dalších 6 zemědělců. V říjnu 1953 se do budovy školy přestěhovala i mateřská škola, jejíž ředitelkou byla Marie Horáčková a docházelo do ní 16-18 dětí. Tělovýchovná organizace Sokol Bernartice zahájila činnost 28.2.1956. Předsedou byl Bedřich Procházka. Členové TJ cvičili v sále, ale nemělo to dlouhého trvání, nedovolil jim to majitel sálu pro špatný stavební stav budovy. V listopadu 1957 pak J. Stráňka předal sál Jednotě a sám byl vedoucím v hostinci. Sál byl nepoužívatelný, hrozilo zřícení stropu. Strop byl stržen a zřízeno nové jeviště. Práce byly prováděny v akci Z a prováděli je Václav Vošahlík, Ladislav Turek, Václav Bogaš ml., Karel Tuš, Josef Kothejl, František Martínek, Karel Kabát a František Kvasnička. V roce 1956 už má JZD 22 členů, jen 7 rodin zůstalo soukromými hospodáři. 13.12.1956 odkoupilo JZD hospodářskou usedlost od Josefa Ajgla a ten se s rodinou asi po roce odstěhoval do Plzně. Předsedou MNV je v roce 1956 Václav Habart starší, tajemníkem Josef Kubíček. Toho roku byl otevřen u Bernartic lom a započalo se s opravou cesty do Strachovic. Ve školním roce 1956/57 je národní škola trojtřídní a dochází do ní 74 žáků. V mateřské škole je 15 dětí. Stodola vedle B. Jakeše byla v roce 1957 adaptována na kovárnu a téhož roku JZD započalo se stavbou nového kravína. Již 17. ledna 1959 byl do něho převáděn dobytek. Zemědělci s tím měli velké problémy, protože zvířatům se vůbec nechtělo z tepla stájí. V novém kravíně byly umístěny jen zdravé kusy. Dne 15.11.1957 byl zvolen předsedou JZD Pavel Zajíček. Pod jeho vedením čekalo bernartické družstvo pár let úspěšného hospodaření. V červnu 1958 byla dokončena oprava sálu a jako první se v něm pořádala pouťová taneční zábava dne 29.6.1958. V roce 1960 byla sloučena JZD Bernartice, Strachovice a Dehetná a vytvořeno JZD Mír Bernartice. Téhož roku bylo také vytvořeno MNV Bernartice sloučením obcí Bernartice – 147 občanů, Strachovice – 79 občanů a Borek – 79 občanů. Celkem tedy 305 občanů. Následovaly volby. Předsedou MNV byl zvolen Josef Samec a tajemníkem Karel Zušťák. Do školy tehdy docházelo 48 žáků. Z popudu Anežky Francové byl ve škole zřízen vodovod. V jarních měsích 1960 a 1961 bylo vybíráno bahno z rybníka na návsi a byly zakládány komposty. Do nich bylo v únoru 1961 odváženo i bláto vyhrnuté z cest. Z rybníka nebyla pro velkou hloubku vyvezena ani čtvrtina a muselo být zanecháno vybírání. Práce na čištění rybníka provádělo ve druhé polovině června 1962 Meliorační družstvo ze Starého Sedliště, ale přestože rybník nebyl zcela vyčištěn, musel být napuštěn pro případ požáru. Toho roku panovalo velké letní i podzimní sucho. Také se urodilo mlo brambor. Dne 15.6.1961 se konala schůze JZD Mír, kde se projednávalo převeden JZD do státnch statků. Rozhodnutí bylo přijato a od 22.6.1961 byly Bernartice součástí střediska Stráž. Vedoucím byl František Fišpera, agronom Josef Heller, zootechnik Bohumil Záveský, mechanizátor Otakar Franc. Bývalý předseda JZD Pavel Zajíček a zootechnik Jiří Vrbský byli vybráni do přípravky ke studiu na vysoké škole. Od 1. ledna 1961 se neužívá názvu Národní škola Bernartice, nýbrž Základní devítiletá škola Bernartice 1.-5. ročník. Na konci roku 1961 je již v Bernarticích 21 televizorů. Přestalo se promítat kino pro malou účast, lidé nechodí ani na schůze, raději se dívají na televizní pořady. Motocyklů je v Bernarticích 29 a 4 auta. Soukromě hospodaří v roce 1961 Bernarticích 3, ve Strachovicích 4 a na Valše 1 soukromý zemědělec, ale od 11.4 1962 zanechali soukromého hospodaření 2 rodiny z Bernartic a 2 rodiny ze Strachovic. V roce 1962 započaly práce na zhotovení hradby před kostelem. V kamenolomu bylo v tom roce vytěženo 4.208 m3 kamene, tržba činila 136.517,- Kč. Vedoucím v kamenolomu byl Josef Kubíček. Ve školním roce 1962-63 odešel z Bernartic ředitel školy Bedřich Procházka, který zde působil deset let. Zároveň prováděl zápisy v kronice obce v období 1956-1962 a stručně zaznamenal události již od roku 1945. Od školního roku 1963-64 je ředitelkou ZŠ Vlasta Šustrová, učitelka Emilie Polenová. Od 1.9.1963 je zrušena mateřská škola a je zřízen dětský útulek pro 12 dětí, který vede Emilie Barnášová. V této době v Bernarticích pracují požárníci, výbor žen, myslivci, TJ Sokol, ČSM a je založen rybářský spolek. Koupaliště v rekreačním středisku Sycherák začalo navštěvovat v roce 1963 více rekreantů. V roce 1968 je zrušena základní škola a děti dojíždějí do Základní devítileté školy do Stráže. Od 1.9.1968 začal jezdit školní autobus. V budově školy jsou kanceláře státního statku. V roce 1971 je zahájena přístavba kulturního domu. Po dokončení přístavby pódia a znovuotevření sálu bylo od 1.10.1973 zahájeno cvičení žen s dětmi v sále. Státní statky postavily v roce 1972 dva bytové domy ve Strachovicích a dva dvojdomky v Bernarticích a další dvojdomek byl dokončen v roce 1974. V březnu 1973 byl založen Český svaz žen, předsedkyní byla Marie Mezerová a od září 1973 začal pracovat pionýrský oddíl „Tygříci“. 15. prosince 1974 se uskutečnila první beseda s důchodci. Zúčastnilo se jí 60 důchodců. Předsedou MNV Bernartice byl Josef Samec a tajemníkem Josef Novotný. Oba ze Strachovic. V Rekreačním středisku Sycherák, jehož vlastníkem byla obec, bylo v r. 1974 vybudováno hygienické zařízení a parkoviště a začalo se s pravidelným odvozem odpadu. V únoru 1974 se opět započalo s tradicí maškarních průvodů a večerním maškarním rejem. Postaral se o to spolek myslivců. Český svaz žen začal pořádat každoroční maškarní karnevaly pro děti, u příležitosti MDD pak odpoledne plné soutěží a her, která přijaly místní děti s nadšením. V roce 1975 bylo vybudováno dětské hřiště a oplocení, napřesrok přibyl kolotoč a houpačky. Kanceláře státního statku byly v místní škole zrušeny při reorganizaci ČSSS v roce 1975 a vše převezeno do Stráže. V Bernarticích zůstalo jen zásobovací středisko patřící pod Staré Sedlo. Domky v Bernarticích, ve kterých nejsou stálí obyvatelé začínají lidem z měst sloužit k rekreaci. Všechny rodinné domky procházejí postupně rekonstrukcí a lidé si je modernizují. Zřizují si koupelny, hygienická zařízení, ústřední topení. Mnohé domácnosti již mají moderní pomocníky – automatické pračky. Při volbách do MNV v roce 1976 byl předsedou MNV zvolen Jan Stejskal z Dehetné a tajemníkem Josef Klinka z Bernartic. Pravidelně se prováděl jarní úklid veřejných prostranství, na kterém se podíleli členové místních spolků. Lepšímu vzhledu obce přispělo zbrourání starého prasečáku, který již dlouho neplnil svoji funkci a byl v zuboženém stavu. Dojednal to v roce 1976, na žádost místních, ředitel Oborového podniku státních statků Ing. Pavel Zajíček, bývalý předseda zdejšího JZD. Při jarním úklidu v dubnu 1977 bylo vysázeno 20 okrasných keřů a 50 ks růží. Těmto sobotním brigádám, kterých se zúčastňovala takřka celá vesnice se tehdy říkalo „Leninský subotnik“. V témže roce byly také vybudovány schody ve svahu u Mošanských (pod autobusovou čekárnou). Velkým úspěchem bylo umístění TJ Sokol Bernartice, oddílu kopané v Okresním přeboru v tabulce IV. třídy na 1. místě pro rok 1977. V roce 1979 bylo v Bernarticích 28 rodin trvale hlášených, z toho 13 starousedlíků, tj. rodin bydlících zde od roku 1945-46. Z původních dosídlenců se asi 13 rodin odstěhovalo z Bernartic v sedmdesátých letech. Asi 40% občanů pracuje v zemědělství, 50% je důchodců a zbytek dojíždí za zaměstnáním např. do Agroservisu nebo do Tosty do Boru. 6 domků je tzv. chalupářů. V roce 1979 byla provedena oprava budovy MNV, a oprava oken u sálu. V listopadu 1979 začala oprava věže kostela sv. Petra a Pavla a dokončena byla v květnu 1980 nákladem 139 tis. Kč. Práce prováděl Okresní stavební podnik Plzeň-sever. K 1.1.1980 byla provedena integrace Bernartic, Strachovic, Dehetné a Borku pod Místní národní výbor Stráž a zrušení MNV Bernartice. V červnu 1981 proběhly volby do MNV Stráž. Předsedou byl zvolen Josef Masařík a tajemnicí Božena Králíková. V Bernarticích začal pracovat občanský výbor. Předsedou byl Josef Klinka, členové Josef Pták, Josef Habart, Milan Brázda a Marie Pintová. Na jaře 1982 začala rekonstrukce kulturního domu – přístavba sociálního zařízení, šatny a tzv buffetu a zřízení ústředního topení. Dokončena byla v listopadu 1983 nákladem 83 841,- Kč. Po přestavbě stájí bylo v Bernarticích v roce 1980 započato s chovem koní. Zpočátku měl st. statek čtyři koně, v roce 1984 již to bylo 35 kusů včetně hříbat. Koně se zde chovají jezdečtí i tažní. Při statku je také jezdecký kroužek. V létě 1983 byla bleskem zasažena přes 200 let stará lípa na hřbitově. Ještě dlouho suchý pahýl starého stromu doutnal. Později z něj vyrostlo několik výhonků a nyní lípa žije dál v celé skupině mladých kmenů. Přestože léto ve čtyřiaosmdesátém roce patřilo k těm chladným, turistické tábořiště Sycherák je z nejvyhledávanějších v našem okrese. Jezdí sem převážně rekreanti z Mostecka, Sokolovska, z Loun i Ústí nad Labem. Oblíbili si je i naši sousedé z Německa. V roce 1984 byla v rekreačním středisku provedena elektrifikace, vybudována sociální zařízení s teplou vodou, kanalizace a nový malý rybník na Dubeckém potoce. Důležitým mezníkem v rozvoji našeho státu se stal rok 1989, kdy se po tzv sametové revoluci náš stát začal orientovat západním směrem a po éře budování socialismu, se nasměroval ke kapitalismu. Dříve zestátněné majetky se pomalu začaly vracet původním majitelům. Také o pozemky a usedlosti v Bernarticích se požádali v tzv. restitučním řízení bývalí vlastníci. V těchto letech zaznamenal velkého rozvoje jezdecký areál, kde po přistoupení investora ze SRN byla v prostoru nad hřbitovem postavena velká jízdárna. Protože kostel sv. Petra a Pavla nutně potřeboval ke své záchraně opravu krovu a další zabezpečovací práce, byla prováděna veřejná sbírka. V té době byl založen Kulturní spolek Bernarticka, který se největší měrou zasazuje za záchranu této církevní památky. Kromě toho se snaží o obnovu a udržení kulturních tradic a pořádá každoročně slavnostní Bernartickou pouť s mnoha atrakcemi, tradiční masopustní průvod, se kterým vždy navštíví všechny přilehlé vesničky, Havelské posvícení a také akce k mezinárodnímu dni dětí. V době mobilních telefonů vyvstala potřeba zachytit v našem okolí dobrý signál. Bylo rozhodnuto postavit nad Bernarticemi směrem ke Strachovicím zesilovač. Zásluhou Kulturního spolku Bernarticka je tato věž zároveň rozhlednou, která byla nazvána Březinka. Kulturní spolek Bernarticka ve spolupráci s Tělovýchovnou jednotou Sokol Bernartice se také stará o úpravy a úklid všech veřejných prostranství, aby se tato malá, ale svojí historií významná vesnice všem návštěvníkům již na první pohled zalíbila.


Toto bylo zpracováno na základě Pamětní knihy obce Bernartice od Jana Tauera, kterou vydal v březnu 1976 ve Walluf v SRN, publikace od Zd.Procházky, J.Úlovce – Hrady, zámky a tvrze okresu Tachov – 2, vyd. Okresním muzeem v Tachově 1990, publikace od E. Poche a kol., Umělecké památky Čech P/Š Academia, 1980 a dále bylo použito Kroniky obce Bernartice za období 1945-1984, která je uložena v Okres. archivu Tachov a Kroniky Obce Stráž z let 1945-2000 i z vlastních poznatků.

Zpracovala Květa Najnarová